Uhlí, jádro, soláry a … jejich limity

Zaujal mě názor šéfkomentátora Aktuálně Jana Lipolda (http://nazory.aktualne.cz/komentare/uhelne-limity-u-jiretina-nerusit-bourani-nepada-v-uvahu/r~dda1964ca0bc11e486b9002590604f2e/), který se postavil proti prolomení limitů těžby hnědého uhlí a bourání Horního Jiřetína. Na tom by nebylo nic unikátního. Odpůrců této varianty je celá řada, stejně jako příznivců. Zajímavější jsou argumenty, které pan Lipold použil.

S dovolením odložím stranou filosofické dilema, zda je správné či nesprávné, aby jedna vesnička ustoupila vyššímu zájmu, protože jej v blogu stejně nedokážu vyřešit. Jan Lipold navíc tvrdí, že onen vyšší zájem v tomto případě vlastně neexistuje. Své tvrzení podpírá o konstatování ministra průmyslu a obchodu Mládka, že si se zásobováním elektřinou a teplem jsme schopni poradit i bez prolamování limitů těžby resp. s tzv. malým prolomením, které se zejména Horního Jiřetína nedotkne. Zároveň jako argument uvádí, že zatímco lom Bílina (mělo by se jej týkat malé prolomení) patří polostátnímu ČEZu, druhý lom ČSA (v blízkosti Horního Jiřetína) je v soukromém vlastnictví firmy spojené s Pavlem Tykačem, který by prý, jakožto údajně kontroverzní finančník, neměl mít na benefit vyplývající z prolomení limitů nárok.
Pojďme si oba uvedené argumenty rozebrat trošku podrobněji. Mládkova slova nepochybně nelze označit za lež. Určitě existují cesty, jak si energeticky poradit i bez dalších milionů tun hnědého uhlí, které leží pod územím chráněném limity. Otázka však je, kudy ty cesty vedou a co nás čeká na jejich konci. Vzhledem k mnoha dalším Mládkovým výrokům si dovolím spekulovat, že jde v první řadě o cestu jadernou, která povede k novým reaktorům v Temelíně i Dukovanech. Kdo je bude stavět, kolik jejich výstavba bude stát, kdy budou hotové a jak se cena výstavby projeví v cenách energií pro koncové spotřebitele, to si dnes netroufne zodpovědně odpovědět nejspíš nikdo, pokud jeho cílem není manipulace a nějaký zájem. Vedle jádra zde máme tzv. obnovitelné zdroje. Ty však v tuzemském prostředí mají své přirozené limity, které prolomit zkrátka nelze, a navíc jsou naše dosavadní zkušenosti zejména se solárním byznysem kontroverzní neporovnatelně víc, než zmíněný finančník Tykač. Ve hře jsou samozřejmě i zájmy plynařů a žádným tajemstvím není ani to, že bychom i nadále využívali uhlí, které by však například dovážel Daniel Křetínský ze svých dolů v Německu. Nevím jak vám, ale mně nastíněné scénáře příliš nepřipomínají hollywoodské filmy s pověstným happyendem. Když ke všemu zmíněnému připočtu ještě nepochybně aktuální otázku energetické bezpečnosti a nezávislosti, tak bych o využití tuzemského uhlí přes všechna jeho negativa minimálně hluboce přemýšlel a nedělal ukvapené závěry jako pan Lipold.
Zejména, když i další argumenty ve prospěch těžby jsou z mého pohledu mnohem relevantnější, než komentátor ve svém textu připouští. Jde zejména o zaměstnanost v regionu, který je již nyní problematický. Stabilní a slušně placené práce je na severu Čech obecně nedostatek, životní úroveň obyvatel není nejrůžovější, stejné je to s vyhlídkami do budoucna. Jan Lipold říká, že ani v Podkrušnohoří přece není jediným řešením uhelná ekonomika na věky věků. To má nepochybně pravdu, ovšem momentálně je stále velmi důležitá a v nejbližších letech tomu tak rozhodně bude i nadále. Firem, kde by lidé měli jistotu slušné výplaty jako od „kontroverzního finančníka Tykače“, totiž v regionu mnoho není. Do státní pokladny navíc proudí miliardy na daních, zdravotním a sociálním pojištění. Firma se významně angažuje i v regionu, podporuje prospěšné projekty, sport, kulturu i obce. Pokud bude muset za pár let ukončit těžbu, tohle vše skončí a na pracovních úřadech nejspíš přibydou tisíce nových žadatelů o sociální dávky.
Možná si řeknete, nemaluj čerta na zeď. Jenže politická rozhodnutí by se neměla činit na základě hesla: ono to nějak dopadne. Mohlo by to taky dopadnout blbě.