Podivný český zájem o německé uhlí

Miliardář Daniel Křetínský i český energetický gigant ČEZ patří mezi zájemce o pět hnědouhelných elektráren o celkovém výkonu 7800 megawattů včetně povrchových lomů, které nabízí pár desítek kilometrů na sever od českých hranic k prodeji švédský energetický koncern Vattenfall. Vzhledem k nabídkové ceně, která přesahuje 80 miliard korun i stále většímu tlaku na útlum využívání uhlí, se případný obchod jeví jako nesmyslný. Byli bychom však velmi naivní, pokud bychom za naivy považovali české energetické dravce. Co tedy může stát v pozadí a změnit zdánlivou černou díru ve zlatý důl?

Všichni ptáci, kteří neodletěli do teplých krajin, si na pražských střechách už měsíce cvrlikají o spojenectví tří velmi vlivných miliardářů. Jsou jimi současný ministr financí Andrej Babiš, energetický magnát a vlastník například Deníku Blesk a fotbalové Sparty Křetínský a dnes již mediálně upozaděný hybatel českého byznysu i politiky a bývalý šéf ČEZu Martin Roman. Celý příběh o fungování tohoto mimořádně elitního klubu je opředen legendami, z nichž část je nepochybně smyšlená či nadsazená. Ale na každém šprochu …
Důkazy nebo minimálně silné indicie zde jsou. Stačí se podívat, jak neuvěřitelně vlídný je nejsilnější bulvární deník k Babišovi. Ten je přitom kromě svého politického angažmá a střetu zájmů mimo jiné taky mediálním konkurentem. O Romanovi nenajdeme ani slovo nejen na stránkách periodik ve vlastnictví obou zmíněných pánů, ale ani v plamenných projevech ministra Babiše, který jinak hlasitě křičí o boji proti daňovým únikům a dalším nešvarům, jež poškozují českou ekonomiku. Jak je vnímáno spojení Romana s Křetínským asi nejlépe vystihují ostrá slova v Praze žijícího amerického novináře Erica Besta, který Křetínského označil za Romanovu děvku.
Ale zpět k uhlí. V současnosti se projednává hned několik strategických rozhodnutí, která se týkají české energetiky a zejména uhelného sektoru. Před schválením je Aktualizace státní energetické koncepce, na rozseknutí čeká otázka prolomení limitů těžby uhlí a čeká se rovněž na novelu horního zákona, která bude mj. obsahovat zvýšení poplatků z vytěženého nerostu. Zde je důležitá role ministra financí Andreje Babiše, který navrhoval až desetinásobné zvýšení poplatků u hnědého uhlí a staví se kategoricky proti prolomení limitů. Výsledkem bude velmi pravděpodobně kompromis, který bude znamenat u poplatků mírnější zvýšení a u limitů tzv. malé prolomení, tedy takové, které se nedotkne lomu Bílina ve vlastnictví Severočeských dolů, které patří ČEZu. Naopak nepotěší Severní Energetickou, která patří Janu Dienstlovi. Nová koncepce sice počítá s postupným útlumem využívání uhlí, nicméně je jasné, že minimálně v nejbližší budoucnosti jej nahradit nelze. 
Co z výše uvedeného vyplývá? I do budoucna bude mít uhlí v našich elektrárnách a teplárnách odbyt. Ovšem zejména Babišovy kroky jdou proti tuzemským těžařům, ať už jde o zmíněného Dienstla či Pavla Tykače. To zlepšuje pozici ČEZu a hlavně začíná dávat smysl zájmu o německé uhlí a elektrárny. U našich západních sousedů se totiž poplatky z těžby neplatí žádné. I Němci stále potřebují uhlí, zejména kvůli stabilizaci výpadků dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů. Navíc se často kritizuje, že elektřinu levně vyvážíme za hranice, takže proč bychom naopak nemohli nějakou i dovážet? Třeba tu od Křetínského či ČEZu. A když ne rovnou elektřinu, tak aspoň německé uhlí. Znamenalo by to profit pro zmíněnou miliardářskou trojici a zároveň oslabení konkurentů. Bohužel tuzemských, kteří zaměstnávají lidi na severozápadě Čech.