Diagnóza Zeman
Režisérem jeho zvolení na hrad byl nechvalně známý Miroslav Šlouf, muž s podezřelými vazbami kamkoli si jen vzpomenete, ale taky protřelý profesionál, který ovládal řemeslo politického marketingu a byl schopen Miloše Zemana alespoň částečně brzdit a usměrňovat. Jeho odkopnutí v závěru volební kampaně jakoby symbolizovalo utržení řetězu, kterým byl Zeman udržován v jakýchsi mantinelech. Poté již následuje doslova šílená jízda, kterou všichni sledujeme v přímém přenosu.
V české prezidentské historii není žádnou novinkou, že si prezident vytvoří jakési hradní křídlo a vede svou vlastní politiku, která ani zdaleka nemusí být v souladu s politikou aktuální vlády. Doposud se však jednalo o spory na předem vcelku předvídatelná témata, které se navíc alespoň jakžtakž udržovaly v ústavním rámci. U Miloše Zemana ale jde o takřka bizarní směsici činů, kroků a výroků. Zdá se, jako by hlavní motivací bylo vyvolat každým novým ještě větší kontroverzi, než způsobil ten předchozí.
Vše začíná již u spolupracovníků, jimiž se Zeman obklopil. Mediálně poněkud v pozadí, vlivově však nejspíš na vrcholu, stojí šéf české pobočky Lukoilu Martin Nejedlý. Tento muž je jakýmsi symbolem Zemanovy dlouhodobé náklonnosti k Rusku, která je jedním z klíčových faktorů jeho politiky. Další figurou je Vratislav Mynář, jehož získávání bezpečnostní prověrky již připomíná absurdní hry Václava Havla. Příběh s nákupem super levné vily je onou pověstnou třešinkou na poněkud zapáchajícím dortu a připomenutím faktu, že okolí Miloše Zemana se již v jeho premiérských dobách vyznačovalo především podivným kšeftováním. Další ze Zemanových charakteristických vlastností, kterou je arogantní komunikace s médii potažmo veřejností, pak až neuvěřitelně věrně ztvárňuje jeho mluvčí, bývalý redaktor mj. komunistických Haló novin Jiří Ovčáček. Z profesionálního hlediska mu zřejmě nelze mnoho vytknout, svému klientovi vytváří nejspíš takový mediální obraz, jaký si sám přeje.
Zeman je prezidentem zhruba dva roky. Za tu dobu již stihl jmenovat vládu „odborníků“, válčit s profesory, převrávorat virózu nad korunovačními klenoty, ohromit svět svými glosami událostí na Ukrajině i v Rusku, obohatit posluchače Radiožurnálu o slova, která v éteru nejspíš ještě neslyšeli, ukázat brilantní anglickou výslovnost i krtečka v Číně, namíchnout pražskou kavárnu i handicapované občany. Nepochybně jsem ještě spoustu věcí vynechal, ale i výše zmíněné stačí k tomu, abychom si položili otázku, proč to všechno Miloš Zeman dělá? Důvodů a motivací bude víc. Nepochybně sleduje nějaké své zájmy. To, zda jsou kompatibilní se zájmy České republiky, bude jednou předmětem historických analýz. Řadu kroků nejspíš činí proto, aby odvrátil pozornost od jiných, zejména těch, kde je ona kompatibilita poněkud vachrlatá. Část energie také zjevně věnuje tomu, aby si vyrovnal nevyřízené účty s těmi, u nichž si v minulosti udělal černý puntík.
Buďme féroví a věřme, že některé věci dělá zkrátka proto, že jim věří a považuje je za prospěšné. No a buďme i lehce politicky nekorektní a zaspekulujme si, že řada rozhodnutí vzniká ve spolupráci s nerozlučným přítelem alkoholem případně jeho věrnou sestrou kocovinou. Pořád mi ale přijde, že některé Zemanovy kroky nezapadají ani do jedné z právě uvedených škatulek. Ve vzduchu se vznáší jakýsi faktor X. A právě ten doporučuju ke zkoumání politologům a psychiatrům. Pracovně jsem jej nazval Diagnóza Zeman.
Martin Rauš
Co kdyby hořel Temelín?
Asi jste zaznamenali v médiích zprávy o požáru v uhelné elektrárně Chvaletice. Nepochybně šlo o nepříjemnou záležitost. Ale ve skutečnosti se vlastně nic moc nestalo. Kdyby hořel Temelín, bylo by to nejspíš neporovnatelně horší.
Martin Rauš
Němci se definitivně zbláznili, kromě uprchlíků milují i ekoteroristy
Sousední Německo se po válce vypracovalo v zemi se silnou ekonomikou, která se mohla chlubit pořádkem a úctou k zákonům. Teď se ale vše mění.
Martin Rauš
Babišova propaganda v praxi
V posledních dnech je velmi poučné sledovat, jakým způsobem informují média vlastněná Andrejem Babišem o kauze Čapí hnízdo. Věnují se jí totiž méně než ostatní média a navíc zajímavým způsobem.
Martin Rauš
Pošlou politici horníky na dlažbu?
Čeští horníci neprožívají lehké období. Bojí se o práci a nevědí, jaká bude jejich budoucnost. Do značné míry jí teď mají v rukou politici. Pomůžou nebo pošlou horníky na dlažbu?
Martin Rauš
Je EPH Daniela Křetínského moc velké na to, aby padlo?
„Co je dobré pro General Motors, je dobré pro tuto zemi.“ Toto heslo platilo dlouhou dobu ve Spojených státech. Že s ním není něco v pořádku bylo jasné všem, kdo viděli alespoň trochu pod pokličku automobilového průmyslu.
Martin Rauš
Barack Angele uhlí nezakáže. Ale má Sobotka Brabce v hrsti?
I vzhledem k probíhající klimatické konferenci v Paříži je budoucnost energetiky v posledních týdnech předním tématem, kterým se zaobírají vlády i média. Sjely se hvězdy světové politiky – Obama, Merkelová, Hollande či Putin.
Martin Rauš
Hrnec zlaťáků na konci Duhy
Energetika je odvětví, ve kterém se točí velké peníze. Momentálně se na politické úrovni tvrdě bojuje o to, kdo a za co je bude platit a kdo naopak inkasovat. A činí se zejména ekologičtí aktivisté.
Martin Rauš
Uhlobaron, který si koupil Havlovu auru
Jméno Zdeňka Bakaly vyvolává již roky velké emoce. Miliardář s doutníkem, uhlobaron spojený s bývalým prezidentem Havlem, za sebou nyní zavírá oponu. Co po něm zbylo?
Martin Rauš
Dají teď do sportu miliony solární baroni?
Českému sportu chybějí peníze. Laik by sice mohl namítnout, že Jágr, Čech, Berdych nebo Kvitová jsou dolarovými milionáři, jenže to jsou pouze absolutní špičky ledovce, který pod nimi taje.
Martin Rauš
Chystá se tunel Blanka 2, ale mnohem dražší
Tentokrát se nebude kopat díra do země, ale jen do státního rozpočtu, ovšem za to pořádná. Řeč je o plánované výstavbě nových jaderných reaktorů v Temelíně a Dukovanech. Nikdo neví, kolik budou stát, ani kde na to Česká republika vezme peníze. Tlak na jejich výstavbu je přesto obrovský. Proč asi. Jak říká Tonda Blaník, kam se leje beton, tam tečou peníze. Připravených kapes je evidentně dost a dost.
Martin Rauš
Peníze nebo život(ní prostředí)
Na známé loupežnické ultimátum, které je u nás díky pohádkám stejně slavné jako Shakespearovské dilema být či nebýt, reagovala asi většina přepadených tím, že zahodila svůj majetek a utekla. Teď ale nejsme v pohádce nýbrž v realitě a stojíme před ultimátem, které nám dává silná klika příznivců obnovitelných zdrojů energie. Reprezentují ji někteří politici, podnikatelé, kteří chtějí na „čisté energii“ vydělávat, řada novinářů a samozřejmě ekologičtí aktivisté. Co uděláme milí spoluobčané?
Martin Rauš
Podivný český zájem o německé uhlí
Miliardář Daniel Křetínský i český energetický gigant ČEZ patří mezi zájemce o pět hnědouhelných elektráren o celkovém výkonu 7800 megawattů včetně povrchových lomů, které nabízí pár desítek kilometrů na sever od českých hranic k prodeji švédský energetický koncern Vattenfall. Vzhledem k nabídkové ceně, která přesahuje 80 miliard korun i stále většímu tlaku na útlum využívání uhlí, se případný obchod jeví jako nesmyslný. Byli bychom však velmi naivní, pokud bychom za naivy považovali české energetické dravce. Co tedy může stát v pozadí a změnit zdánlivou černou díru ve zlatý důl?
Martin Rauš
Kam ekologický aktivista šlápne…
Už stokrát bylo vysvětleno, jaký je rozdíl mezi ekology a ekologickými aktivisty. Nehodlám opakovat, že ekologové jsou lidé, kteří se odborně zabývají oborem ekologie. Nechme je v klidu bádat a spíše se podívejme na druhou skupinu, kterou jsou ekologičtí aktivisté. Co dělají tito lidé a jaké jsou výsledky jejich činnosti? Abychom se příliš nerozmachovali, nebudeme se pouštět do vln světových oceánů, ale zůstaňme raději v našem českém rybníčku. Tuzemské výsledky ekologických aktivistů jsou totiž přinejmenším diskutabilní, stejně jako metody, které používají.
Martin Rauš
Zlodějna v CS fondech aneb všechno je jinak
Stokrát nic umořilo vola. Tohle přísloví zřejmě fakt platí. Sice si o sobě myslím, že jsem celkem imunní proti mediální masáži a mám svůj rozum, ale i já už jsem si při mnohaletém sledování kauzy vykradených CS fondů tak nějak zvykl, že za to asi může Pavel Tykač. Vždyť jsem přece v médiích přinejmenším stokrát zaznamenal, že je podezřelý, navíc má ty miliardy, takže to přece musí být jasné. A vidíte, není.
Martin Rauš
Uhlí, jádro, soláry a … jejich limity
Zaujal mě názor šéfkomentátora Aktuálně Jana Lipolda (http://nazory.aktualne.cz/komentare/uhelne-limity-u-jiretina-nerusit-bourani-nepada-v-uvahu/r~dda1964ca0bc11e486b9002590604f2e/), který se postavil proti prolomení limitů těžby hnědého uhlí a bourání Horního Jiřetína. Na tom by nebylo nic unikátního. Odpůrců této varianty je celá řada, stejně jako příznivců. Zajímavější jsou argumenty, které pan Lipold použil.
Martin Rauš
Jaromír Jágr, prezident České republiky
Do konce funkčního období Miloše Zemana sice ještě zbývá dost času na to, abychom uslyšeli nejeden bonmot či peprnější výraz, zahlédli karty různých barev, přechodili nějakou tu virózku a dozvěděli se pravdu a nic než pravdu nejen o situaci na Ukrajině. I přesto se však již začíná spekulovat o prezidentovi budoucím.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 735x